Marmor RockJoy Kyrgyzstan Expedition 2008

Deník expedice Pavlinýma očima

9.7. Odlet - nadváha
Ráno ještě dobalujeme poslední věci, no je toho hodně a na letišti se ukáže, že víc než hodně. V 11 přijíždí taxi a hurá na letiště.
U odbavovací přepážky vyskládáme postupně naše zavazadla, aby slečna nebyla v šoku.
Takže: 140 litrový dafl, 70 litrový tahačák a postel Black Diamond, umně nadlehčováno kolenem, stejně máme 61 kg, což je 21 kg nad limit. A to ještě slečna neviděla naše palubní zavazadla... Prvotní šok - doplatek za nadváhu 37 500 CZK se po dlouhém vymýšlení, jak to vyřešit, mění na 9 000.
Nakonec se nalodíme na palubu a ve 14:20 odlétáme směr Moskva. Pár hodin na letišti v Moskvě a ve 22:50 místního času míříme do Biškeku, hlavního města Kyrgyzstánu.

 

10.7. Biškek - Batken - trh - u pastevců
V 5 ráno přistáváme v Biškeku, hodinu čekáme na delegáta cestovky Altyna, nakonec se ukáže, že Altyn je ona, dorazí, předá povolení a letenky a my odlétáme vnitrostátním spojem do Batkenu. Letadlo se nerozpadlo a po 11 hodině se nás ujímá Junuspek, ředitel místní pobočky cestovky.
Odjíždíme nakoupit potraviny na tržiště, mezitím Junuspek vyřizuje další potřebná povolení pro vojáky.
Nákup potravin na měsíc:

• 4 kg rýže
• 5 kg cukru
• 5 krabic sunaru
• Sůl
• Pepř
• Cibule
• Česnek
• Rozinky
• Sušené meruňky
• Čaj
• Meloun
• Toaletní papír
• Mýdlo
• Kanystr 10l na benzín

 

Nemáme vše, co jsme chtěli, třeba ovesné vločky a sunar jsme získali náhodou. Nemohla jsem si vzpomenout, jak se řekne rusky krupicová kaše a tak jsem se to snažila opsat - suchoje do moloka dlja rebjonka.
Jídelníček na následující dny je jasný: ráno rýže se sunarem na sladko, večer rýže s cibulí ochucená instanční polévkou.
15:24 odjíždíme do hor, cestou přes vojáky a ještě vyměňujeme auto - lada 1500.
Kolem 20 hodiny dorážíme na místo zvané Sorjoz, zde čeká průvodce s osly. Přespíme vedle pastevecké jurty.

 

 

11.7. Cesta s osli - pád oslice - hledáme osla - rozvodněná řeka
Budíček v 5:45, snídaně v jurtě a nakládáme dva oslíky (išjaky) a koně. V 7:30 vyrážíme. Stoupáme do sedla 2700m, pak scházíme docela náročným terénem k řece., kde se napojujeme na obvyklou pohodlnou cestu přes Vorjuch, kde se ale prochází okolo vojáků a teď nejsou zrovna dobře naloženi a dělají problémy. Proto jsme se škrábali do průsmyku a obešli je.
Problémům s vojáky jsme se vyhnuli, nastal ale jiný problém - divoký osel skočil na naši plně naloženou oslici a srazil ji ze srázu. Kutálela se cca 30m, jak ve zpomaleném filmu - nohy, tahačák, nohy, duffel. No a nenaděláte nic. Naštěstí se zaklínila mezi kameny a nezmizela i s naším vybavením v ledovcové řece. Měli jsme prostě štěstí. Oslici se až na odřeniny nic nestalo. Vytáhli jsme ji, náklad taky, zahnali osla a přeložili náklad na koně.
Pak už cesta pokračovala v pohodě. V 16 hodin dorážíme k pramenité vodě u opuštěné vojenské pevnosti a obědváme. Po obědě další zážitek, chceme naložit zvířata a oslice nikde. Hodinu ji hledáme, nakonec ji Pavla najde a můžeme pokračovat.
Dnešní cesta končí u rozvodněné řeky - zdrželi jsme se pádem a hledáním oslice a řeka už je moc rozvodněná a nedá se přejít. Rozbíjíme tábor.

 

12.7. Stavba cesty - pastevci - příchod do tábora
V 7:30 vyrážíme, voda opadla. Po dvou hodinách další zajímavá zkušenost - dorážíme na místo, kde spadl kus cesty. Tak Honza s Žapárem staví cestu. Leatherman se ukáže jako opravdu skvělý nástroj - Honza pilkou řeže větve, které vytvoří podklad pro hlínu a tak vzniká provizorní cesta. Po dvou hodinách přeneseme náklad, přetáhneme zvířata, kterým se moc nechce a pokračujeme dál. Dlouhá prašná cesta podél řeky, až ve 14 dojdeme na místo, kde se cesta dělí - doleva do údolí Aksu (Bílá voda) a Karasu (Černá voda). Leze se v obou údolích. Dáváme si pauzu a oběd u místních pastevců a pak vyrážíme do našeho údolí - Karasu.
Příhoda se psem u pastevců:
Mají krásné štěně, má kupírované uši.
Ptám se: Kde uši u sobaky?
Odpověď: Otrezány.
Ptám se: I počemu?
Odpověď: Bystreje slyšat!
V 17:20 dorážíme do base campu, to je idylické místo: zelená louka, boulderovací šutr, po pravé straně ledovcová řeka, po levé straně potůček s čistou vodou, vlevo i vpravo žuloví velikáni. Jsme tu sami. První noc v táboře.

 

 

13.7. Praní - kraví ohrada
První den v táboře. Pereme prádlo a Honza vymýšlí zlepšovák - kolíčky original Black Diamond. Karabiny pěkně drží a ani vítr ani příchozí krávy prádlo nesundají. Tak aspoň sežerou mýdlo, takže stavíme proti kraví ohradu. Je pěkně bytelná.
Odpoledne zkoumáme okolí a vybíráme příhodnou stěnu pro lezení. Obhlížíme Žlutou stěnu, Asan, Usen, Kirkchiltu, Pik 4810.

 

 

14.7. Filtrování voda - výběr cesty - Kyrgyzové
Dopoledne práce okolo tábora - vaříme, filtrujeme vodu, přeci jen se kolem potůčku potuluje dost zvířat. Odpoledne vyrážíme na obhlídku Kirkchilty (4507 m) a měříme nadmořskou výšku tábora - 2866 m. Prvních 100 výškových metrů je v pohodě, na planinu s opuštěným obydlím. Pak musíme vystoupat do prudkého kopce dalších 400 výškových metrů. Bereme to přímo, takže docela záběr. Pod stěnou vybíráme směr, kterým polezeme. Cestou dolů jsme objevili pohodlnější cestu. V táboře dva Kyrgyzové - otec a syn - oba mají pušky, tak mi není moc příjemně. Naštěstí jsou v pohodě.

 

15.7. Změna počasí - další vynáška - luxusní bivak - Kazaši v táboře
V noci se změnilo počasí - dvouměsíční sucho vystřídaly deště. Přebalujeme lezecký materiál a do odpoledne se střídavě schováváme před deštěm a obhlížíme stěnu. V 15 hodin vyrážíme pod stěnu, další vynáška materiálu. Začínáme lézt, jenže počasí míní jinak. Díky dešti nacházíme super bivak - převis 1,5 x 6,5 m.
Seběhneme do base campu a máme společnost - dorazilo 5 Kazachů - Katja, Kiril, Andrej, fotograf Pavel a trenér Jurij. Jsou z Almaty, takže do Batkenu dorazili autem a mají elektrocentrálu, DVD přehrávač, spoustu stanů a jídla - prostě expedice ve velkém stylu. Jurij má narozeniny, tak slavíme, pořád se dolévá čučuť koňaku.

 

16.7. Začínáme lézt - zvykání na žulu - už to někdo lezl! - lipjošky
Razíme pod stěnu, nejprve obhlížíme plotny vpravo, pak jdeme do logického směru - krásný sokolík a spára. Honza obtěžkaný materiálem - má snad navíc 20 kg - nastupuje do stěny. Po 55 m štanduje. Beru zbytek materiálu a jdu za ním. Zvykám si na žulu, není to těžké, jen mám zatím divný pocit z toho, že tam není ani jeden nýt. Pokračujeme dál, v druhé délce Honza naráží na 2 skoby. Takže tudy prvovýstup nepůjde.
Vracíme se do tábora a jdeme l místním pastevcům pro lipjošky - kulaté chlebové placky pečené přímo nad ohněm. Ňam. Jedna stojí 35 somů, cca 17 korun.
Kazaši nás zvou na DVD, ptám se, jestli se budou koukat na ruskou střílečku. Prý ne, na americkou. Tak jo, a v jakém jazyce - že rusky. Tak se zasmějem a jdem spát.

 

17.7. Kazaši na Žluté stěně - Nový směr - 1. délka 6a+/6b
Vstáváme po 7, s pocitem, jak je to brzo. No z omylu nás vyvede to, když zjistíme, že Kazaši vyrazili už v 5 na Žlutou stěnu. Tak se zabalíme a jdeme pod naši Kirkchiltu, meeting - briefing - brainstorming - výsledkem je, že sundáme materiál ze včerejší cesty a vybíráme nový směr cca 10 m vlevo. Je to širší spára - hodil by se friend 5 - bohužel nemáme. V 16:30 vylezená první délka, rozhodneme se zůstat v bivaku. Je pěkně zatravněný, spousta kytek, úžasný výhled na Žlutou stěnu. Vyhlížíme Kazachy dalekohledem, objevili jsme je po 8 hodině při sestupu.

 

18.7. Pendlování C1 - base camp - 2. délka - focení - sny o horských kozlech
Je zataženo, trochu prší. Honza vyleze dalších 10 m, začnou padat kroupy. Tak se rozhodneme jít do base campu pro mágo. Dorazili noví lidi - 5 Poláků.
Odpoledne se vyjasní, jdeme nahoru, Honza dokončí druhou délku a zas prší. Takže útěk do bivaku, objevuju různé obličeje a zvířata na okolních skalách. Vyprší se a je nádherný západ slunce nad Pikem 4810, tahle krásná trojúhelníková stěna má najednou v horní třetině zlatý pruh. To nejde nevyfotit. V noci se mi zdá, že do našeho bivaku dorazili horští kozli.

 

19.7. Laškování s deštěm - pišuchy - taháme tahačák a postel - čínské mučení
Brzké vstávání, zas lehce prší. Lezu první délky, dost to klouže. Déšť nás vyžene do bivaku. Za chvíli zas vyrážíme, vyjumarovat nahoru, Začátek další délky, zas prší, tak zas bivak. Najednou koukám a objevím v kamenech zvířata - vypadají jako něco mezi minikrálíkem a morčetem, oranžovo-hnědá a moc roztomilá. Později se dozvím, že to je pišucha (kaski kyrgyzsky). Lov beze zbraně začíná. Nějaký ten obrázek ulovíme a to ještě nevíme, že pišucha je taky horolezec.
Odpoledne začínáme tahat tahačáky a postel. Jasně že se tahačák po 10m zašprajcuje ve spáře. Tak ho spustíme a na zkoušku jumarování s postelí pod převis ve 2. délce. Stačíme se ještě schovat v bivaku před bouřkou. Leje hodně, tak, že voda teče po stropě a mě intenzivně kape celou noc přes žďárák na jedno místo na hlavě. Tedy čínské mučení hadr.

 

20.7. Base camp se plní - Slackline - portaledge
Vše máme vlhké až mokré, tak balíme spacáky a sestupujeme do base campu. Počet Poláků se zvěšil na 15. Taky zmokli, takže všichni svorně sušíme. No a čím se bavit v táboře, když se neleze? No přeci slacklinou a sestavováním různých typů závěsných postelí - portaledge. Kazaši mají zvláště speciální - něco, co vypadá jako zavěšený stan áčko o šířce necelý metr a moc důvěry ve mně nebudí. A ke všemu tam budou spát tři. To naše portaledge Black Diamod Cliff Cabana Double o šířce 130 cm a délce 213 cm bude komfortnější.

 

 

21.7. Sušení - orlík - obhlídka Žluté stěny
Ráno neprší! Dokonce svítí slunce. Dopoledne se zase zatahuje, tak se rozhodneme jít na obhlídku Žluté stěny - další cíl po dokončení prvovýstupu. Cestou potkáme Nurlana, syna pastevců.Našel malého orlíka. Tak fotíme, no je na stránkách.
Žlutá stěna je na druhém břehu řeky, ledová, prudká, nedá se přebrodit, je nutné jít po proudu půl hodiny k mostu, pak skoro dvě hodiny proti proudu ke Žluté stěně. Cestou se ukrýváme před deštěm v opuštěném obydlí, Honza rozdělá oheň a je nám příjemně. Pod Žlutou stěnou najdeme batohy, jak zjistíme v táboře večer, patří Polákům, co začali lézt ráno, takže je všichni čekali zpět před půlnocí. Chudáci doráží až druhý den nad ránem, zabloudili při sestupu a měli potíže dostat se přes řeku.

 

 

22.7. Tahání vody - 3. délka 6a/6a+ - sprcha
Brzy ráno nástup do stěny. Taháme tahačák s 30 litry vody na konec druhé délky. Honza tahá, já jumaruji vedle tahačáku a když se zasekne, tak ho uvolňuji. No zasekává se každý metr. Já si pak ještě přelezu druhou délku a pak jistím - Honza prodlužuje třetí délku. No a pak přijde boží dopuštění, taková buřina, že než oba slaníme, valí se stěnou proudy vody a my pěkně promočení utíkáme - tedy spíš se brodíme - do bivaku

 

23.7. Sníh - s Honzou vypadne skoba - narušená lezecká morálka
Zatím nejstudenější noc - 2°C. Okolní stěny jsou zasněžené. Vařím čaj, Honza mezi tím jumaruje zatlouct nýt na konec třetí délky. Při slaňování s ním vypadne skoba, která držela přepínku a tak se Honza propadne cca 3 metry na polici pod ním. No nic moc zážitek. Je pořád zima, tak se věnujeme focení pišuchy. Pišuchy a zima narušují lezeckou morálku. V 11 vysvitne slunce, tak jdeme tahat další délku. No a překvápko, ve spáře nad námi se prohání pišucha. Zas prší, tak bivak, pak zas lézt, prší, tak to balíme a jdeme do tábora.

 

 

24.7. Odlepujeme se od země! - stavba postele - 1. noc ve stěně
Nastupujeme v 9 ráno do stěny. Taháme druhý tahačák na konec druhé délky - k vodě a posteli. Lezu za Honzou třetí délku.Rozhodujeme, co dál, jelikož zas prší - že sjedeme dolů. No nevím, jak se to stalo, ale na zem jsme nedojeli a začali tahat tahačáky a postel nahoru. Na konci třetí délky začínáme stavět postel. Rám máme velmi rychle, i když tedy viset v sedáku a dávat duralovou konstrukci postele dá docela zabrat. Pak přichází zlatý hřeb - natáhnout fly (ten stan proti dešti). Trvá to fakt hodinu, než se podaří přervat čtvrtý roh flye přes rám. Když už je zoufalství největší, vítězí hrubá síla. Lezeme do postele, vaříme - jeden z nás drží bombu a druhý ešus. Vařič Reaktor od MSR je k nezaplacení - má svůj vlastní ešus, který přesně zapadne na vařič, takže nikde okolo nejsou plameny a litr vody uvaříme za minutu.
Pak čůrání, to je sranda - kluci to mají lehčí, já vylezu z postele, zapřu se nohama o rám, visím v sedáku, odepnu nohavičky, stáhnu kalhoty a jen se netrefit do postele :o)
Spaní celkem ujde, akorát mám málo místa a jeden popruh se mi zařezává do ramene a druhý do boku.
Celou noc prší, do postele naštěstí ne.

 

 

25.7. Pořádek v lezení - Nejtěžší 4. délka 6c+/7a - 5. délka 5a
Ráno děláme dvě hodiny pořádek v lezení a jdeme do další délky. Ukáže se jako nejtěžší. Po mrňavých chytech, nedá se zajistit. Nejdřív traverz, pak sokolíčky, Honza tluče skoby, jenže jich tam moc nejde. Nejtěžší místo překonává zajištěný pouze v beakách (malé skobky vypadající jak zobák). Traverz doleva, hup do sokolíku a udělat štand. Takhle se to jednoduše popíše, ale trvalo to několik hodin, při jištění jsem si na štandu povídala se stonožkou.
Lezu za Honzou, ten druhý traverz překonávám pomocí smyčky. Další délka je lehká, akorát se při zatloukání štandu zlomil nýt. Je 7 večer, tak slaňujeme do postele.

 

26.7. Druhý tábor ve stěně - revize jídla
Ráno sněží. Honza jumaruje zatlouct nýt na konec 5. délky, já zatím balím tahačák. Vytáhneme nahoru tahačák, pak se vracíme pro postel. Složit ji trvalo jen 15 minut. Taháme postel a vodu k tahačáku. Zatloukání nýtů - zlomí se vrták, ještě máme náhradní. Tentokráte budeme viset ve dvou nýtech. Celou postel stavíme hodinu, kousek pokrok od minule.
Revize jídla - zbývá jídlo na 4 dny a většina jsou proteinové nápoje.

 

 

27.7. 6. délka rozchrastaný kout 5a - 7. délka kyvadlový traverz 6b+/6c - další tábor - kroupy
Začínáme lízt už v 8:30. Je pěkná zima, Další délka je takovým rozchrastaným koutem s volnými kameny. Jeden (10x5 cm) mi spadne na klíční kost, naštěstí asi ze dvou metrů, takže se mi nic nestane. Po koutu z police sokolíky, kyvadlový traverz doleva do dalšího sokola. Štand. Vracíme se pro věci, taháme vše najednou, moc to nejde, takže prvních dvacet metrů náklad nadlehčuji a poponáším, dá to tedy zabrat. Zas začne pršet, tentokráte i kroupy. Na štandu se zabalíme do flye, okolo nás proudy vody. Zabalení a vytažení o dvě délky trvalo dvě hodiny. Když se bouřka přežene, sušíme, zatloukání nýtů. Tentokráte stavíme postel z police a jde to rychle. Naštěstí, protože jsem utahaná a už už vybouchnout.

 

28.7. 1 protein na osobu na den - lezení na lehko - 8. až 15. délka
Zbývá nám jeden proteinový nápoj na osobu a den, takže změna plánu. Polezeme nalehko, co to dá. Začínáme lézt po 8. hodině, jen s lezeckým materiálem. Nebudeme tahat tahačáky a ni postel.
8. délka - 5a, pak 6a - je série koutků. Koutek, traverz do dalšího kouta, traverz na štand.
9. délka - 5c/6a - v této délce začalo svítit do stěny slunce, konečně teplo. Opět kout.
10. délka - 5c/6a - pokračujeme na polici zarostlou fialovými kytkami. Dostáváme se pod převis - a kdo běží přes převis? Pišucha! Začínáme tušit, že pišuchy se nezdají :o)
11. délka - 6b - plotnou doleva pod převis. Pišucha je rychlejší.
12. délka - 6a - po překroku doleva se musíme dostat přes vodu, pak série úžasných koutů a ploten
13. délka - 6a+ - skoro chrochtáme blahem, moc pěkné lezení v koutech pokračuje
14. délka - 6a+ - dále koutem, ke konci tvoří komín. Spojujeme s polskou cestou přicházející z leva. Našli jsme starý vklíněnec.
15. délka - dále koutem, pak traverz pod převisem doprava do velkých spár. Jsme na polici, zde cestu končíme. Pokračování volně nahoru na vrchol.
Je skoro 6 hodin, začínáme slaňovat. 3 slanění nad převisem, 1 přes převis a 2 pod převisem, Honza to bere dost doprava a vyplatí se to, posledním slaněním dojedeme přímo do postele.

 

29.7. Balíme - slanění - snos materiálu do base campu - jídlo!
Po sedmé ráno začínáme balit, dostávám dárek - Honza našel v bundě žvýkačku! V 8 začínáme slaňovat - oba jsme ověšeni jak vánoční stromeček - já fly a malý tahačák, Honza postel a velký tahačák. Počet slanění 7. Všechna z nýtu, kromě posledního - to je z jedné skoby. Na zemi přistávám ve 13 hodin.
Zabalíme úplně všechno, ale nedá se to, sotva dojdeme k bivaku, náklad převažuje a klouže to. To by dolů sutí prudkým kopcem nešlo. Část věcí necháme v bivaku a jdeme do base campu. Dorazíme v 15:20.
Novinky: Kazaši odjeli, část Poláků je v Aksu, jedna skupina leze na Asan Australské spárky.
Vaříme spoustu čaje, jídlo, jdeme pro lipjošky. Únavou skoro nemůžu mluvit.

 

30.7. Odpočinek - praní - jídlo - hovada - snos zbylého materiálu
Moc se neženeme do vstávání, odpočíváme. Pořád něco jíme, taky pereme. Je vedro, ve stanu 44°C. Spousta hovad, lovíme je a prohlížíme druhou stranou teleobjektivu. Mají pruhované zelené oči. Dnešní skóre: 1 kouslo mě, na oplátku jsme se společnými silami 7 zbavili.
Pozdě odpoledne snos zbytku materiálu.

 

31.7. Focení - cesta pod Žlutou stěnu - oheň
Ještě jeden poklidný den věnovaný focení a nic nedělání v táboře. Skóre hovadí: 1:8.
Do tábora doráží cca 7 Kyrgyzů, chtějí Factum gel, nikdo ho nemá. Poláci stále ve stěně, jejich holky je chodí vyhlížet, až z toho připálí maso.
Večer se balíme a jdeme spát pod Žlutou stěnu - zítra chceme vylézt Diagonálu. Cesta pod stěnu trvá skoro 2 hodiny, ubydlíme se pod převisem a rozděláme oheň, vypadá to krásně, jak osvětluje celé údolí.
Vidíme Poláky na protějším břehu na Asanovi, vypadá to, že slaňují, nakonec zůstávají ve stěně ještě jednu noc - prý problémy s lanem.
Padají hvězdy a je krásně.

 

1.8. Diagonála - sestup - noční tábor
Brzký budíček v 5:14, snídaně, nástup pod stěnu. Diagonála je lezení tak na 12-13 hodin, proto do batohu žďáráky, 3 litry vody, lipjošky, 2 proteiny, čelovky, dvě bundy, moje a Honzovi boty, lékárničku, no je to pěkná tíha. Začínáme lézt v 7. První délky pěkné, celkem lehké lezení, postupujeme rychle - v 11 jsme pod převisem, což je nejtěžší místo. Jsou tam skoby a smyce, většinou se to hákuje. S tím batohem tedy trpím, zužuje periferní vidění, vždy mi připlácne helmu na hlavu a nic nad sebou nevidím. No taky se s ním nikam nevejdu, tam kde byl Honza nasoukaný pěkně ve spáře, já vlaju venku. Tak nadávám, ječím, nějak to nakonec přehákuju a když se dostanu pod štand, posílám batoh Honzovi. Ještě že se věnuju tomu sportovnímu koučování, jelikož se aspoň trochu uklidňuji, jinak bych se asi zbláznila. I tak mi to vezme spoustu sil.
Pokračujeme dalšími délkami, čeká nás pořádná štreka na první, pak druhý vrchol a sestup. Délky už nejsou těžké, jen jich je hodně a místy není cesta úplně jasná. Na první vrchol dorážíme v 17:30, jsem zklamaná, že ještě nejsme u konce. Pár délek bylo lehkých, že jsme je nejistili. Pak ještě jedno prověření - spára na druhý vrchol, v 18:30 jsme tam.
Začínáme sestupovat, suťovisko, tráva, přes vodopád a konečně dobrá cesta až do bivaku. Ve 20:30 vyrážíme z bivaku, kus cesty už z čelovkami. Nejhorší úsek je přejít řeku, most je pod vodou a voda strašně studená. Cestou do tábora se vleču a už fakt nemůžu. Silou vůle dorazíme ve 22:30, vaříme těstoviny.
No až na ten převis s batohem to byl úžasný den.

 

2.8. Spíme - prší - lipjošky - Rusové
Den ve znamení spánku, je k tomu příhodné počasí - občas prší. Doplníme zásobu lipjošek, Šarpa se směje, že nejíme nic jiného. V táboře noví lidé - dvě ruské skupiny, z Čeljabinsku a ze Samary. Vyptávají se na Žlutou stěnu a ta jedna skupina má s sebou holku, kterou se někomu snaží udat na lezení. Jsou až vlezlí. Jejich cílem je 4810, cesta Krizjuk. Jsou přichystáni na expediční styl - spoustu lan, střídání ve stěně po dvou dnech s návraty do tábora. Jestli prý vím, co je závěsná postel. Já že jo, že máme tamhle tu od Black Diamond, že jsme s ní byli 6 dní na Kirkchiltě. Konečně dá pokoj, protože zírá, že jsme do něčeho takového šli ve dvou. A už nám tu holku nenabízejí :o)

 

3.8. Snění v táboře - Rock Warriors's Way
Zase prší, tak normální den v táboře. Odcházejí další Poláci, jiní se vracejí z Aksu. Děláme fotografickou výpravu.
Spřádáme sny o tom, jak být v únor v Thajsku, červenec srpen expedice, říjen listopad Zéland.
Rozhodnutí, jak pojmenujeme cestu: THE ROCK WARRIOR'S WAY. Podle knihy Arno Ilgner a mentálním tréninku v lezení. Jo, vím, že jsem blázen, když i na expedici studuji a pracuji :o)

4.8. Hrátky s oslem - most přes řeku - malí lezci - oheň
Výborná příhoda z rána - osel vlezl do ohrady a ukradl nám lipjošku.Honza se za ním rozběhl a praštil ho přes zadek. No a osel nelenil a Honzu kopnul do břicha, ještě že má pevné břišní svaly :o) Byla z toho jen modřina.
Vyrazili jsme na fotografickou výpravu k Asanu, nápad zkusit přejít řeku. Tak pomocí cca 5 metrů dlouhého trámu Honza překonává řeku. Pak mu trám uplave a zůstane na druhé straně. Co dělat, tak vezmu oba batohy, foťák a stativ a jdu na původní místo. A čekám. Za dvě hodiny dorazí Honza, musel obejít řeku až hodně proti proudu.
Pár fotek, návrat do tábora. Přijeli kluci od pastevců - Nurlan, Arzimet a ještě jeden a ptají se mě, Pavla, čto takoje? a strčí ruce za záda, promnou a pak zas před tělo dopředu, promnou a odklepou. Dojde mi, že myslí mágo. Tak vysvětlím, k čemu je dobré a nasypeme jim do pytlíku. Radost veliká, napatlají si celé ruce i boty a lezeme společně na boulderovací kámen.
Večer pokusy s focením ohně, docela to vyšlo - posuďte ve fotkách.

 

 

5.8. Výlet do Aksu - u Žapára doma
Jdeme do druhého údolí - Aksu. Okouknout, jestli se tam máme přesunout. Je to tam taky pěkné, zase spousta lezení, Pik 4810 a Kirkchilta z druhé strany vypadají lákavě a přes řeku Ortotubek a Pik Slesova. Tábor má jednu chybu - není tam čistá voda, je cca 300 metrů od tábora a my jsme zhýčkaní potůčkem hned vedle stanu. Taky v táboře nikdo není, takže nemáme popis cest. Rozhodneme se tedy zůstat v Karasu.
Na zpáteční cestě se stavíme u Žapára doma, je tam Marchpiret - jeho žena - a děti - Arzimet, Bibisara, Nazigul a Chalkid. Děláme jim fotky a hrajeme se s dětmi - učí mě kyrgyzská slovíčka. Máme vánoce - sušené meruňky, máslo, smetana, makaróny, brambory, jablko.

 

6.8. Fotovýpravy - sušenky a bonbony
Tento den se střídáme ve fotografických výpravách, dopoledne jde Honza, odpoledne já. Že by ponorka? Poláci si objednali jídlo a konečně ho pastevci doručili, mají sušenky a bonbony!

 

7.8. Lezení na Sobaku Asana - Rybiščina cestička (4)
Vyrážíme s cílem udělat cestu spárou na Sobaku Asana. Známý výstup ke Kirkchiltě a pak traverz přes morénu. No bojím se, když se občas nějaký ten obrovský balvan hýbe. První délka je fajn, čím víc se ale Honza blíží převislé spáře, tím víc tomu, co vypadalo ze země lehké, přibývá na obtížnosti. Vklíněnce a friendy do spárek nejdou, je potřeba skoby. Ty zůstaly dole, takže zítra.
Taky si chci něco vytáhnout, tak si vybírám koutek na předskalí Kirkchilty. Vypadá, že má tak 10 metrů, jak okolní velikáni vše zmenšují. Nakonec vznikne Rybiščina cesta (4) o délce 70 metrů. Mám radost.

 

8.8. Hlemzavá spára - hovory o jídle - pišucha leze plotnu!
Brzké vstávání a rychle pod Sobaku, na rozlezení nějaké plotny. Pak jde Honza do cesty vybaven skobami. Přeleze plotnu pod spárou a nastoupí do spáry. Friendům se tam moc nechce a hlavně se ukáže, že je zamešená a mokrá. Pár pokusů, nelepší se to, tak na to kašlem a užíváme si pohodu na kamenech. Tak nějak se nám nechce lízt, už máme splněno - udělat novou cestu a vylézt nějakou další. Tak se kocháme a jelikož máme hlad, vyprávíme si o jídle, celé dvě hodiny, přemýšlíme, co bychom si dali, kdybychom mohli. No velký prostor zabírá babiččina ořechová bábovka.
Cestou okolo bivaku jsme vyplašili pišuchu, překvapila. Vylezla hodně rychle spárou, fakt jsem obdivovala její techniku. No a pak - vyběhla ze spáry na šestkovou plotnu a bez problémů pokračovala dál! Pak si tam sedla ve dvaceti metrech na nějakou přídrž a koukala na nás. Měla jsem o ní strach a začla Honzu přemlouvat, abychom pro ni vylezli a zachrámili ji, že určitě nemůže dolů. No strach byl zbytečný, za chvíli se otočila a v pohodě zmizla...

 

9.8. Focení průvodců - rodí se stránky Rockjoy - vjertalot - čičchán
Půjčujeme si od Rusů tři knihy s popisy cest v Aksu, Karasu a Lajlaku. Někdy od 80. let, kdy tam Rusové jezdili trénovat. Prostě poklad, tak trávíme dvě hodiny focením - 600 stran.
Taky začínáme připravovat stránky Rockjoy, nejdřív to jde z tuha, pak se rozepíšeme a základ je na papíře.
Večer děláme oheň a jak tak sedím, vidím údolím přilétat vrtulník. Volám na Honzu: Honzi, vjertalot, foť to! Totiž poslední vjertalot se v údolí objevil někdy v roce 2000, když vyzvedávali americké lezce sestřelené ze Žluté stěny. A teď se blíží velký vojenský vrtulník. Vrtule má obrovskou sílu, zvedá vodu v řece, prach, honí toaletní papíry po táboře. A hlavně - háže nám oheň na stan. Měli jsme štěstí, je „jen" na pár místech propálený a byl plný popela. Přiletěli, protože se někde zranil známý ruský horolezec, tak ho hledali už v Aksu, teď v Karasu a poletí ještě do Lajlaku.
Není všem příhodám konec. V noci mě budí řev. Co se děje? Honza vyskočil ze stanu a sedí i se spacákem venku. Přeběhl mu po obličeji čičchán (myš). Tak se dívám a v koutě stanu sedí křeček a kouká na mě svýma korálkovýma očima. Hezký. Začíná Hon na myš. Nakonec čičchána zaženu do složené postele, vyndám postel ven, Honza po ní začne skákat. No čičchán už tam není, ale radši necháme postel venku. Všechno ve stanu prohlédnu, dalšího čichána nenajdu, tak říkám: Miláčku, můžeš jít dovnitř, stan čistý :o)

10.8. Hlad vrcholí - oš u pastevců
Už máme jen jednu bramborovou kaši, hlad dostupuje vrcholu. Zase došly i lipjošky. Odpočíváme a odpoledne se vydáváme k pastevcům pro lipjošky. Pozvou nás na skvělé rizoto - oš, posedíme, vyprávíme příhodu s čičchánem. Večer pečeme lipjošky s česnekem na ohni.

 

11.8. Nájezd krav - Peaceful Warrior's Way (6a) - brambory od Šarpy
Ráno nás budí stádo krav, které devastuje tábor. Obrací všechno nádobí, igelitky, poráží parawingy. Zkoušíme je vyhnat, jsou pěkně neodbytné.
Poslední den - poslední cesta. Zas to bude na předskalí Kirkchilty, tentokráte druhý kout. Budu tahat. Honza mi třídí matroš, navěšuji to na sebe, pěkná tíha. No jištění si dávám po metru a půl, přichází nejtěžší místo, nedaří se mi založit žádné pořádné jištění, jeden vachrlatý vklíněnec a mikrofriend, pořádně se tam vybojím a vysílím. Ale nevzdám! Dolezu na polici, udělám štand, doberu Honzu. Druhá délka už je pěkná koutová spára. Cestu pojmenuju po knize Dana Milmanna Peaceful Warrior's way - 6a. Radost obrovská. Jsem fakt šťastná.
Ještě se zastavíme u pastevců, poslední lipjošky na cestu, bereme si adresu. Šarpa nám dá 3 brambory, večer je pečeme, to je bašta.

 

12.8. Balení - Odchod z tábora
Balíme, po deváté dorazí Žapár s oslíky a koněm. Naložíme a vyrážíme na cestu. Tentokráte půjdeme pohodlnější cestou přes Vorjuch. Místy zvířata brodí, mi oblézáme po skále. Jdeme hodně dlouho, za tmy docházíme do opuštěného sadu, kde přespíme.

 

 

13.8. Druhý den cesty - Tádžické enklávy - Batken
Vyrážíme v 8, je to něco přes hodinu do domu Žapárova přítele, odkud pojedeme autem. Snídaně, nasedáme do Audi 100, cestou několikrát stavíme a chlapi opravují brzdy. Jedeme přes Tádžické enklávy, je to zajímavé, Tádžikové vypadají úplně jinak než Kyrgyzové. Dozvídám se od Žapára, že se mezi sebou nežení a nevdávají. Při té příležitosti se dozvím, že v Kyrgyzstánu je stále ještě zvyk, že si muž ukradne ženu. Tak se ptám, jestli on si taky ukradl Marchpiret. Se na mě tak podívá, že oni se přeci brali z lásky.
Zastavujeme u jezera, smýváme prach po dvou dnech cesty, je to příjemné.
Dojedeme do Batkenu, přespíme u Junuspeka.

14.8. Odlet do Biškeku -Aeroflot - Asia Mountain hotel
Letiště v Batkenu - nemají rentgen, tak nám prošacují zavazadla. Platíme 60 kg zavazadel - 1200 somů (600 Kč). V Biškeku na letišti si bereme taxíka, ukáže se, že je to Vladimír, co vozil Honzu loni. Jedeme do Aeroflotu, zkusit přebukovat letenky na dřív. Paní nás dost překvapí, že prý jsme odletěli už 20. července a odmítne se s námi bavit. Trvá to čtvrt hodiny, než ji přesvědčím, že jsme neodletěli. Letenky nepřebukujeme, zaplatili bychom 14 000 korun. Holt poletíme až 20. srpna.
Bydlíme v hotelu Asia Mountains (Gory Asii). Nemají volno, tak nás nechají stanovat na obrovské posteli na zahradě pod stříškou.

 

15.8. Lezecká oblast Kurčjak
Necháme se od Vladimíra odvézt do oblasti Kurčjak, sportovní oblast cca 30 km pod Biškeku směrem na Strelnikovo. Oblast - skály tvoří údolí řeky, většinou do 30 metrů, je to žula. Cesty jsou jištěné po metru a půl. Začneme hned nad táborem a lezeme jednu cestu za druhou. Fotíme je a děláme plánek, abychom mohli udělat průvodce. Za den vylezeme 9 cest.

 

16.8. Zbytek cest v Kurčjaku
V noci pršelo, museli jsme natáhnout na stan podlážku, jelikož jsme do Kurčjaku nevzali tropiko.
Lezeme poslední cestu nad táborem, pak jednu třídeskovou, je moc pěkná. Přesouváme se do spodních sektorů a do večera oblezeme vše, co se dá. Plánek je kompletní.

 

17.8. Zpět do Biškeku - Isyk-kul
Ráno nás vyzvedává Alexandr a veze nás do Biškeku. Přebalíme věci a maršrútkou (místní autobus) jedeme ke známému jezeru Isyk-kul (horké jezero). Prý je naprosto úžasné a musíme tam jet. Cesta trvá sedm hodin s dvěma přestávkami.
Řidič nás vysazuje u nějaké turbázi, jdeme na pláž. Jezero docela hezké, takový větší Mácháč. Stavíme stan, na pláži je dost bordelu, místním kde co upadne, tak to nechají ležet. Je nám oběma zle, chytli jsme nějakou běhavku.

 

18.8. Voda je slaná - mizíme
Ráno vaříme čaj, a je hnusný. Prostě voda z jezera je slaná. Běhavka pokračuje, tak jedeme zpátky do Biškeku. Chytneme stopa do Bokonbajeva, odtud maršrútkou do Biškeku. Trvá to jen pět hodin.

 

19.8. Léčíme se v hotelu
Celý den strávíme v hotelu, hrajeme si s kočkou a fotíme 13-ti centimetrové kudlanky. Pak je zajímavý zápas kočky s kudlankou - trvá půl hodiny, kudlanka dělá obranné postoje, ale její to houby platné, nakonec skončí v kočičím břiše. Odpoledne zabalíme a ve 22 taxíkem na letiště.

 

20.8. Let Moskva - Praha
Opět platíme nadváhu, tentokráte 450 dolarů. Odlet v 6:50. V Moskvě čekáme asi dvě hodiny.
V Praze po 12 hodině, taxíkem domů. Překvapuje mě, jak je v Praze oproti Biškeku čisto.
Je to fajn být zase doma, odpočíváme, jíme, koukáme na fotky a začínáme přemýšlet, kam příště.

---

RockJoy

Marmot

www.RockJoy.cz »Expedice a Akce » Marmor RockJoy Kyrgyzstan Expedition 2008

CZ EN

---